Aktuality
Aneb co se děje nového
76. strana
Exercicie v klášteře Kostelní Vydří
01. 01. 2013
Cestou od autobusu to na první pohled vypadá jako statek s kostelem, ale stačí projít
otevřenou (širokou...) branou dovnitř a tak nějak samozřejmě se můžeš ponořit do atmosféry toho
místa. Statek – tedy vlastně karmelitánský klášter! - je neobyčejně klidný a přitom z každého
kamene dýchá něco z modliteb, zamyšlení a životních cest těch, kdo tu chodili před námi. Na exerciciích se k nim můžeme přidat.
A co že to jsou exercicie? To, co může zavánět „echt katolickým vynálezem“ (případně
podobně znějícím exorcismem) je vlastně nijak komplikovanou praxí pro každého křesťana. Zcela
názorně: V Kostelním Vydří – když nebudeme počítat zde usazené sestry karmelitky a bratry
karmelitány – jsme se na týden (tentokrát „první týden“ - celkově se exercicie dělí do čtyř týdnů)
sešli z různých církví, míst a ve ve věkovém rozptylu téměř tří generací. Ostatně kouzlo nepostrádá
ani to, že setkání podle jezuity Ignáce z Loyoly (otce exercicií) organizovala evangelická mládež a
celé setkání duchovně vedla husitská farářka Ivana Noble...
Název také není nijak záhadný: Exercicie jsou „exercises“, duchovní cvičení. Cvičit v tomto
případě znamená připravovat se na Boží přítomnost v modlitbě. Nutno dodat, že ale jde o poměrně
nezvyklou modlitbu. Na každý den dostaneš texty k modlitbě a cílem modlitby pak je pronikat
postupně do toho, jak ten text „čte náš život“. Ignác s tím dovede zacházet neobyčejně pestře:
Vybízí nás, abychom se dokázali vžít do postav, které se v textu vyskytují a znovu celý příběh
prožít. Při tom se můžeš ptát, o co v takové modlitbě vlastně jde, co se ti text snaží říct, kam tě vede
a za co se vlastně máš modlit. Není těžké uhodnout, že modlitba dvou lidí nebude nikdy vypadat
stejně. Nebo jak říká Ivana Noble, „Bůh ke každému mluví jeho vlastním jazykem“.
Malý příklad, dostali jsme třeba k modlitbě text o Zacheovi (Lk 19, 1-10). Zcela přirozené
je, když se chceš ztotožnit se Zacheem, že si na kraji lesa najdeš příhodný strom, vylezeš si na něj a
můžeš si krásně představovat, jak se kolem tebe rojí dav zvědavců a za chvilku se dočkáš i Toho,
který tě vyzve, abys zase slezl(a). Když si s ním vyrazíš na procházku (u Lukáše se to sice nepíše,
ale mám „vědecky dokázáno“, že Zacheus bydlel docela slušný kus cesty od onoho stromu), třeba ti
o tobě něco nečekaného řekne.
Silentium neboli „silence“, ticho k exerciciím také neodmyslitelně patří. Kromě začátku a
konce celého pobytu či problémů, které by bylo případně třeba řešit, spolu účastníci nemluví. Je to
překvapivé, ale nakonec se s druhými komunikuje lépe: Víc vnímáš výrazy, úsměvy, náladu. A
gestikulovat na sebe u společného jídla je zábava, která se po celém týdnu neochodí. Ani trochu!
Tedy – jediná výjimka, kdy se moc negestikuluje a hlavně mluví, jsou rozhovory s
duchovním. Ten je všem účastníkům po větší část dne k dispozici. V praxi to vypadalo tak, že Ivana
na domluvené místo vyvěsila rozpis, kam jsme se mohli zapisovat na individuální rozhovory. O
čemkoli, co nás během exercicií potkávalo – i to, co by se na první pohled mohlo zdát jako zcela
„mimo mísu“.
Co ovšem od exercicií očekávat nelze? Není to týdenní dovolená! Procházení se po lese
nebo sezení s biblí v ruce v tiché kapli je fajn, ale když se máte skutečně ponořit do příběhu i do
svého nitra, je to nečekaná dřina a spát pak budete opravdu tvrdě.
Stejně tak nejsou exercicie „automatem na duchovno“ ve stylu „vhoď sem modlitbičku a
vypadne ti Pán Ježíš“. I v Kostelním Vydří lze zažít intenzivní pocit, že příběhy jsou němé a člověk
že je hluchý, že se nic neděje. Ale i to je cesta. Nutno dodat, že mnohé velké postavy křesťanských
dějin ji dobře znají. Ignác z Loyoly také.
Shrnuto a podtrženo, exercicie nejsou událostí, kde by se rozestupovalo moře, trhaly
chrámové opony nebo objevovaly ohnivé sloupy, ale zázraky se tu snad přeci jen dějí. Jen je člověk
musí hledat i v maličkostech. Je v celku běžné, že si po celém týdnu uvědomí něco, co shrne do pár
krátkých vět, ale na to „něco“ by si v každodenním shonu neudělal čas. A to „něco“, které třeba
vypadá banálně, se většinou ukáže jako něco zásadního. Jen si vyhradit čas na to, aby je člověk s
Boží pomocí dokázal v sobě objevit.
Filip H. Härtel
Báječnej Bál 11.1.2013
11. 12. 2012
Milí přátelé,
Přijměte vřelé pozvání na Báječnej Bál, ples ČCE. Bude se konat stejně jako posledních pár let v budově KD Krakov, v pátek 11. ledna 2013 od 19:00!
Cena lístků v předprodeji je 170,- jsou k zakoupení v knihkupectví Kalich a Brána :http://www.ekalich.cz/ , http://www.novabrana.cz/cz/uvod , a u členů SOMu. Lístky je možné zakoupit i na místě, s malým rozdílem v ceně.
Stůj si lze zarezervovat na emailové adrese: bajecnejbal@gmail.com. Cena za stůl je : 4lidé - 50kč.
Výtěžek plesu bude věnován Diakonii ČCE.
Můžete se těšit na nový taneční band, tradiční tombolu, nějaké to předtančení, půlnoční překvapení a to celé se letos ponese v duchu DIVOKÉHO ZÁPADU, takže naleštěte svý kolty, připevněte ostruhy, vyhrabejte lasa a klobouky...a hlavně, jednoduše doražte! Budeme se na Vás moc těšit!
Pokud si už nepřejete být v adresáři, napište to prosím do odpovědi.
S pozdravem
Pražský SOM
Vánoční mládež
03. 12. 2012
Milí přátelé,
zveme Vás na tradiční předvánoční setkání, kde se můžeme na chvíli zastavit a užít si adventní atmosféru společně s kamarády. Sejdeme se 14. prosince od 18:30 v Lysé nad Labem. Našim milým hostem bude bratr farář Jiří Ort. Nebude chybět dobrá večeře, ani zpěv vánočních písní. Nezapomeňte s sebou přivézt jeden neadresovaný dárek a můžete se i pochlubit vašim cukrovím.
Budeme se na Vás těšit
Přihlašujte se na martina.soukupova@atlas.cz do 13. prosince.
Další informace naleznete v pozvánkách.