Thomas Moore a jeho žena

Bůh je láska. Přemýšleli jste někdy, co to znamená? Přeložil jsem pro vás příběh člověka, který výborně vystihuje, co je láska.

Thomas Moore, irský básník z 19. století, se oženil s nádhernou mladou ženou, které byl naprosto oddaný. Krátce poté, co se vzali, Thomas Moore musel odjet na služební cestu, která se protáhla. Když se vrátil domů, přede dveřmi ho čekal rodinný doktor s hroznou zprávou. Jeho krásná žena prodělala neštovice a tato nemoc na ní zanechala své stopy – její obličej byl celý poškrábaný a zjizvený. Přikázala svému služebnictvu zavřít všechny okenice, aby Thomas již nikdy nespatřil její obličej. Naplněn radostí, že jeho žena nezemřela, pan Moore rychle vyběhl po schodech, nedbal na prosby své ženy, vtrhl do jejího pokoje a začal rozsvěcet lampy, avšak jeho žena začala hystericky plakat a prosila ho, aby ji opustil: „Prosím, odejdi! Je to největší dar, který ti teď mohu dát. Odejdi!“ Thomas Moore neochotně opustil pokoj a odešel do své pracovny, kde si sedl a chvíli psal. V té krátké chvilce dokázal složit nádhernou melodii i text pro píseň, která se zpívá dodnes.

Brzy ráno přišel do pokoje své ženy. „Jsi vzhůru?“ zeptal se. „Jsem,“ tichým hlasem odpověděla žena, „ale neměl bys mě žádat o to, abys mě mohl vidět. Prosím, netlač na mě, Thomasi.“ „Tak ti alespoň zazpívám,“ odpověděl Thomas Moore a začal zpívat nově složenou píseň:

 
Věř mi, kdyby se všechny tyto mladé roztomilé půvaby,
na které se tak rád dívám,
měly do zítřka změnit a utéct z mé náruče,
stejně jako zmizely dárky od pohádkové víly,
i v tuto pomíjivou chvíli ty budeš ctěna,
ač tvůj půvab mizí, jak čas plyne,
a kolem vzácné zříceniny, každé přání mého srdce
by se ověnčilo tichou zelení.

Po tom, co dozpíval, se chvíli nic nedělo, ale poté Thomas Moore uslyšel, jak jeho žena vstává z postele. Pomalu přešla pokoj až k oknu, aby otevřela okenice. Její srdce bylo naplněno láskou k muži, který nedbal na její vzhled a zevnějšek.
 

Stimulem k lásce není další osoba, ale Duch Kristův, který v nás přebývá.