Proběhlo ekumenické setkání odborů mládeže v Kolíně

První dva únorové dny patřily vedoucím odborů mládeží napříč českými církvemi. Mezidenominační akce volně navázala na setkání zástupců leuenberských církví, které se konalo v prosinci v Pardubicích.

Apoštolská církev v Kolíně přivítala na pozvání České evangelikální aliance přes tři desítky zástupců jednotlivých církví, kteří se věnují práci s mládeží. Za ČCE se účastnili Radka Hojková (Oddělení výchovy a vzdělávání), Lalia Diopová a Kryštof Sojka (oba Oddělení mládeže). Na programu setkání bylo především vzájemné sdílení, ale důležitým vedlejším efektem bylo i navázání kontaktů a odbourání některých ekumenických předsudků. V následujících řádcích se očima účastníka pokusím vybrat a popsat několik témat z programu, které mne zaujaly.

Quo vadis?

Jedním z prvních programů byla aktivita po jednotlivých denominacích s následnou prezentací. S pomocí flipchartu a fixy jsme měli graficky zodpovědět čtyři základní otázky: 1) Z čeho jste nadšení 2) S čím zápasíte? 3) Co vás inspiruje? 4) Na co se chcete zaměřit?

Zdánlivě jednoduché dotazy však byly pořádným oříškem. Jak vybrat jednu věc? Na co dát důraz? S přihlédnutím k následné prezentaci před ostatními se nabízela i otázka, co o sobě vlastně chceme říct? Co chceme sdělit? 

Plni dojmů z farářského kurzu, který se konal jen několik málo dnů před výjezdem do Kolína jsme v první otázce vyjádřili vděčnost z toho, že se faráři aktivně zajímají o mládež a dokonce ji pod názvem V co (ne)věří generace “Z” věnovali celý svůj týdenní vzdělávací program. V místě určeném pro znázornění odpovědi na druhou otázku se po našem uměleckém snažení objevil přechod pro chodce metaforicky vyobrazující ztrátu mládežníků při přechodu mezi konfirmací a mládeží a následně mezi mládeží a “světem dospělých”. 

Držící se ruce a obraz recyklace/oběhu v odpovědi na třetí dotaz poukazovaly na to, jak inspirativní je každý mládežník zapojující se aktivně do organizace se slovy “Chci vrátit církvi a mládeži to, co mi dala”. Přestože podobnou větu člověk slýchá s železnou pravidelností, nikdy se neomrzí. V poslední odpovědi se většina zúčastněných shodovala. Opakoval se motiv jisté sítě pracovníků s mládeží, aktivních mládežníků. Moderním slovem networking.

Jak se daří českým mládežím?

Zajímavým bodem programu byla prezentace z dotazníkového šetření mezi mládežemi, které se konalo v minulém roce. Dotazník byl šířen pouze mezi čtyřmi evangelikálními církvemi a tak chyběla data za ČCE, ale i nám poskytl nevídaný vhled do světa mladých. Necelé dva tisíce respondentů z více než stovky mládeží odpovídaly na otázky týkající se složení a fungování mládežnických setkání, role vedoucího mládeže, duchovního života a vztahem mezi mládeží a vedením sboru.

Z dotazníku a následných úvah vyplývalo mnoho podnětů a závěrů. Některé zcela zjevné, některé překvapivé. U těch zjevných pak bylo zvlášť osvěžující moci se opřít o data, což se v církevním prostředí děje spíše ojediněle. Opakovala se potřeba nebýt na práci s mládeží sám. Práce v týmech, možnost sdílet své neúspěchy a čerpat energii a nápady.
U vedoucích mládeží (kteří na své pozici dle dotazníků vydrží průměrně 4,5 roku) se objevovala touha po vzdělávání, možnosti čerpat od zkušenějších a potkávání se s dalšími na podobné pozici.

Domů s kontakty

Nejen plni dojmů, nových znalostí a předaných zkušeností. Z Kolína jsme odjeli i ověnčeni vizitkami a facebookovými přátelství. Pro nás obzvlášť cenné před blížícím se Sjezdem evangelické mládeže v září roku 2022 v Ostravě, který ponese název Ve víru víry a bude se věnovat různých formám prožívání víry. V tom se jistě nejen v oblasti práce s mládeží můžeme od našich ekumenických kolegů leccos naučit.

Článek vyjde v březnovém čísle časopisu Český bratr
Foto: Jana Macková, Česká evangelikální aliance