Předsedové a předsedkyně SOMů se opět po roce setkali, tentokrát v Brně
Sepsal: Vašek Jelínek
Byl krásný slunný páteček, kdy se na zelenou faru do Brna začali v odpoledních hodinách sjíždět COMáci, předsedové SOMů a dokonce i jeden pastorační pracovník pro mládež (dále jen „předsedové“). Kdo přijel dřív, ten se musel o to více podílet na přípravě večeře. 😀
Po pobožnosti, při které jsme přemýšleli o tom, v jaké roli se nacházíme v podobenství o rozsévači, a seznamovacím kolečku, potřebném a zábavném, i přesto že se předsedové mezi sebou většinou znají, jsme si navrhli, čemu bychom se nejraději na letošní poradě věnovali a následně navázali volným programem. Mnozí předsedové viděli jiné předsedy po dlouhé době a rádi Svítákovali, sdíleli, neustále se něčemu smáli, až najednou byly 2 hodiny v noci a byl nejvyšší čas jít spát.
Dobré ráno, Brno. V sobotu dopoledne, pro předsedy však ráno, k nám přijeli Alena Podrazilová a Roman Mazur a řešili s námi nejožehavější témata. Nejprve nové podoby seniorátů a pak faráře, jáhny či pastorační pracovníky pro mládež, kterých je v seniorátech zpravidla nedostatek. Jelikož předsedové jsou zpravidla ukecaní, tak hned po konci tohoto bloku sdíleli, co mohli. 😀
Poté co nám slehlo po výtečném obědě, vyrazili jsme trochu po městě. Nepřijeli jsme však hrotit nachozené kilometry, a tak jsme se brzy zastavili v kavárně, kde jsme si každý dali kafe nebo i pivo podle svého gusta. Asi po hodině vysedávání museli jet domů Roman a Alena. Poté, co jsme se rozloučili, jsme si šli zahrát frisbee. Jen nám trochu trvalo, než jsme našli snesitelný plácek. A nebylo lepšího místa než na křivém úbočí Špilberku, kde byl krásný výhled na Brno, ale i vítr, který nám často zcela neuvěřitelně měnil trajektorii frisbee. 😀 Nakonec jsme však zvládli 26 hodů v kuse bez pádu frisbee.
Po našem návratu jsme se dočkali již tradičního COMáckého okénka v podání Dominika Bláhy. Konečně jsme večer mohli sdílet témata, která nás pálí nejvíc. Vybavovali jsme se tak dlouho, až hodiny opět ukázaly druhou hodinu v noci. Opět nastal nejvyšší čas to zalomit.
V neděli ráno musel každý předseda přiložit ruku k úklidovému dílu, abychom stihli bohoslužby v Červeném kostele. Aby předsedům nebylo líto, že se takto setkávají jen 1x za rok, tak spolu ještě vyrazili na společný oběd a pak i na zmrzlinu. Poslední předsedové opustili Brno dokonce až v pondělí. Někteří by tam možná zůstali ještě déle. 🙂
Pozitivní náboj z této porady mě nabíjí ještě dnes! Takový prostor pro sdílení, inspiraci či jen pro vykecání potřebuji jako předseda SOMu pravidelně. Jsem velmi vděčný za tuto společnost, která nejen mně tento prostor pravidelně poskytuje. I díky tomu (snad) zvládám pozici předsedy dobře. I touto cestou patří organizátorům ode mě velké díky!