Máme navigaci
1 Samuelova 8:4-9 Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: “Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.” Ale Samuelovi se to nelíbilo, že řekli:
“Dej nám krále, aby nás soudil.” I modlil se Samuel k Hospodinu. A Hospodin Samuelovi odpověděl: “Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě opustili a že slouží jiným bohům; tak jednají i vůči tobě. Teď však je uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat.“”
*-*-*-*-*-*
Poslechni je. Zavrhli mne, kašlou na mě, ale uposlechni je. Jdi jako prorok Hospodinův a s mým požehnáním je poslechni Bůh vidí, nevěru lidu, ale bere ji vážně jako jejich duchovní stav. Operativně reaguje.
Bůh na tuhle lidskou svévoli kývne a zařadí i tuto nevěru do svého plánu. Tohle je na Bohu úžasné. Má s námi s svůj plán, ale nechává nás v tom plánu něco samostatně dělat. Jeho cíl stále zůstává. Jedno vyjádření Božího plánu pro svět za všechna: Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1Tim 2,4) Mám na to obraz. Podobenství. Jel na Sjezd do Jihlavy a snažil jsem se vymotat z Vysočan na D1. Cíl byl jasný – Jihlava, kulturní dům. Tak jsem tuto informaci zadal do vypůjčené navigace a jedem. Jenže Vysočany jsou rozkopané, což navigace nemohla vědět. Měla svoji mapu, kterou brala za jistou. Jistota tohoto světa ale vzala za své pod krumpáči ukrajinských dělníků. Čas od času jsem se – přiznávám bez mučení – sám tak trochu zapovídal Leonardem Tecou, protože jsem se dlouho neviděli. No a tak nějak nestihl odbočit, i když mi to ta chytrá slečna zavřená v mašince dost jasně říkala. A ona byla tak neskutečně hodná, že když jsem z jakéhokoliv důvodu nejel tak, jak mi říkala – někdy to byla moje vina a jindy to opravdu nešlo – tak se zamyslela a pak řekla: ,,přepočítávám” – a vymyslela, jak mne na tu D1 dostat jinudy. Když budete mít navigaci a pojedete úplně blbě, tak dokonce zazní až křtitelovské: ,,Obraťte se!”, protože jsou cesty, které vás do cíle opravdu nikdy nedovedou. A o ten cíl tady jde. Jde o to dostat se do cíle. Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. To je cíl, kam se tenhle svět má dostat a Pán Bůh přesně, jako ta hodná slečna, přepočítává cestu, aby nás tam dostal.
Tohle je ta jediná jistota, kterou máme. Není z tohoto světa. Je to Boží láska a Boží milosrdenství, které nás neopouští, když nás z cesty do ráje svede souhra okolností a neopustí nás ani tehdy, když z té cesty sejdeme zcela svévolně. V tomhle světě není nic, co by nás mohlo odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Není to totiž naše láska, ale jeho láska. Je toho ve světě spousta, co nám dokáže život pořádně zkomplikovat. Věci dobré i zlé se mohou postavit mezi nás a Pána Boha. Ale od jeho lásky nás neodloučí, protože je to jeho láska. Ta není závislá na ničem co vidíme kolem sebe. Bůh nás měl rád dávno před tím, než jsme se narodili a tak nám už před tisíciletími tu naši spásu v Ježíši Kristu zajistil.
Když tohle víme a nezapomene, tak máme navigaci, která do Božího království dovede každého naprosto bezpečně.
Amen
Jaroslav F. Pechar, farář ČCE Praha – Bráník pro poradu COMu 2011