Ježíš vzal těch pět termínů

Rozmnožení času (Lothar Zenetti)
Uviděl množství lidí a bylo mu jich líto, mluvil k nim o neodolatelné lásce Boží.
Když se schylovalo k večeru, řekli jeho učedníci:
“Pane, pošli tyto lidi pryč, je již pozdě a oni nemají čas.”
“Dejte jim tedy,” řekl,
“dejte jim tedy svůj čas.”
“My sami nemáme čas,” přiznali.
“A to, co máme, to málo…
Jak to má stačit zástupům?”
Přesto byl mezi nimi jeden, který měl ještě pět termínů volných. Více ne, víc nic. Jen jednu půlhodinu. A Ježíš vzal pak s úsměvem těch pět termínů, které měli a obě čtvrthodiny do rukou, pohlédl k nebi, modlil se modlitbu díků a modlitbu chval. Pak nechal rozdělit drahocenný čas z rukou svých učedníků čekajícímu zástupu.
A hle: To málo stačilo pro všechny. A naplnili dokonce dvanáct dní tím, co zbylo. A dále čteme, že užasli. Viděli, že mnohé možné je u Boha, co není možné u lidí.

Michael Quoist
Pane, vyšel jsem, venku chodili lidé.
Odcházeli, přicházeli, pospíchali, pádili.
Pádili, aby neztráceli čas.
Pádili za časem, aby čas dohonili, aby získali čas.
Nashledanou, odpusťte, nemám čas.
Končím dopis, neboť nemám čas.
Nemohu to přijmout, není čas.
Rád bych vám pomohl, ale nemám čas.
Pane, ty rozumíš, nemám čas.
Dítě si hraje, nemá čas… později…
Školák musí psát úkoly, nemá čas… později…
Student má přednášky a tolik práce, nemá čas… později…
Mladý muž sportuje, nemá čas… později…
Novomanžel má domov, musí jej zařídit, nemá čas… později…
Otec má děti, nemá čas… později…
Babička a dědeček mají vnoučata, nemají čas… později…
Jsou nemocní… Mají své starosti, nemají čas… později…
Umírají… nemají…
Pozdě… Už nemají čas!!!!
Tak pádí všichni lidé za časem, Pane,
Pádí světem, pospíchají, zmítáni, přetíženi, reptající
a nikdy nedocházejí cíle, chybí jim čas,
Přes všechno úsilí jim chybí čas, dokonce jim velmi chybí čas.
Pane, v tvých výpočtech se jistě stala chyba, základní chyba.
Hodiny jsou příliš, dny jsou příliš krátké,
Život je příliš krátký.
Ty, který stojíš mimo čas, se usmíváš, Pane,
Když vidíš, co činíš.
Nemýlíš se v člověku, když přiděluješ čas.
Dáváš každému čas, aby činil, co ty chceš.
Čas je dar od tebe, je to však pomíjivý dar,
Dar, který nelze uschovat.
Pane, mám čas, který mi dáváš ty.
Roky mého života, dny mých let,
Hodiny mých dnů, všechno patří mně.
Je na mně, abych je naplnil, klidně a s důvěrou,
Naplnil je zcela po okraj
a přinesl tobě,
abys ustátou vodu proměnil ve vzácné víno,
jako jsi učinil v Káni, při svatbě lidí.
Pane, neprosím tě dnes o čas učinit to a pak ještě ono.
Prosím tě o milost v čase, který dáváš ty,
Učinit svědomitě to, co chceš, abych učinil.

Pomoz mi, můj pane!
Modlitby a meditace (Kalich, 1991)

Připravila Pavlína Šíblová, členka poradního týmu Celocírkevního odboru mládeže