Jaký byl druhý víkend Pecky?

II. víkend kurzu pro pracovníky s mládeží

Sepsal: Vašek Jelínek

Byl první únorový víkend a nadšenci do práce s mládeží jeli na druhý víkend kurzu Pecka do Prahy-Zbraslavi. Vlaky či busy tam jely tak dlouho, až se člověku zdálo, že už snad není v Praze. Po takové dlouhé cestě nás ve dveřích domu místního skautského oddílu uvítala radostná organizační skupinka Pecky.

Po večeři přistála na stole hromada pravidel k užívání základny. Až jsme si začali vážit evangelických far, které tolik pravidel nemají. 😀 Během úvodní aktivity jsme zjišťovali, jestli dokážeme najít cokoliv společného s každým dalším účastníkem Pecky, což někdy trochu trvalo, ale nakonec každý našel s každým něco společného a že jsme se u toho nasmáli. 🙂 Pak s námi organizátoři Pecky sdíleli příběhy ze své dobrovolnické kariéry. Mluvili tak zapáleně, že si nikdo ani nevšiml, že je najednou 23:00, tedy dost pozdě. Po zbytek pátečního večera byl ve Zbraslavi klid, nejspíš kvůli únavě účastníků, zvlášť těch, kteří jeli velmi z daleka.

V sobotu ráno k nám zavítala Dita Žváčková, lektorka nenásilné komunikace. Alespoň moji pozornost upoutala hromadou explicitních výrazů, kterých při programu zaznělo fakt požehnaně. 😀 Měli jsme v rámci programu možnost vyzkoušet si přesně takovou komunikaci, jaká se nám může hodit v práci s mládeží. Koneckonců i v našich domácnostech. 😀

Po obědě k nám zavítal synodní senior Pavel Pokorný, se kterým jsme měli možnost pobavit se o jeho přístupu k víře, mládežnických letech i práci synodního seniora. Na podobná témata jsme si povídali i  s Radkou Hojkovou, vedoucí úseku výchovy a vzdělávání na ÚCK, která s námi strávila celou sobotu.

Poté jsme si mohli vybrat ze dvou paralelních programů. První možností bylo zůstat na místě a rozvíjet se v tom, jak vést kreativní porady nebo se vydat na procházku po okolí. Sice už bylo šero a brzy tma, ale to byly dobré okolnosti k nabití nových sil, ba doslova k energizaci sil. Na temném plácku nedaleko za zástavbou jsme se pěkně odreagovali zpěvem „Kdo stvořil…“ nebo naháněním bomba/štít a dalšími pohybovými hrami. Jestli nás viděl nějaký kolemjdoucí, mohl si pomyslet opravdu leccos. 😀

Protože pilířem druhého víkendu Pecky byla osobnost a ke křesťanské osobnosti patří také vztah k víře, tak jsme se v sobotu navečer věnovali víře, konkrétně její krizi. Po vzájemném sdílení jsme si napsali dopis do krize víry. Až nás opět někdy potká krize víry, máme tak čím se z ní vyhrabat – vzpomenout, co nás ve víře drží, o co bychom přišli… V menších skupinkách jsme pak probrali, co nás v sobotu potkalo. Po zbytek večera jsme tak měli hromadu času na vzájemné rozhovory a nácvik písní na nedělní bohoslužby.

V neděli ráno jsme po sobě uklidili a připravili se na nedělní bohoslužbu. Tu připravila Petra „Máša“ Náhlovská. S bohoslužbou, která tam proběhla, se většina z nás ještě nesetkala. Byla však pro nás v mnohém inspirativní. Podílel se na ní téměř každý svým výstupem, když přečetl slova některého z apoštolů. Pro mě to byla velmi strhující bohoslužba. 🙂

Druhou Pecku jsme zakončili na plácku za klubovnou. Přesně tam, kde jsme víkend začali. Odvezli jsme si hromadu zkušeností a inspirace z rozhovorů. Bohužel si však několik účastníků přivezlo domů i mikrometrického prevíta. Ani ten nám však nezkazil celkový dojem z druhého peckového víkendu.