Cesta do středu sebe: reportáž ze sjezdu (nejen) evangelické mládeže v Čáslavi

Sepsal Tomáš Voj­tí­šek, redi­go­va­la Anna Bar­to­šo­vá
Ten­to text vzni­kl pro Nábo­žen­ský info­ser­vis

Stmí­vá se. Pou­lič­ní lam­py nej­pr­ve zabli­ka­jí, pak se roz­zá­ří naze­le­na­lým svět­lem. V jejich svi­tu vyvstá­va­jí obry­sy stro­mů, popel­nic a chvá­ta­jí­cích chod­ců. Je večer. Ale měs­to jako­by se zača­lo pro­bou­zet. Ospa­lé uli­ce oží­va­jí nezvyk­lým ruchem. Plní je stov­ky mla­dých lidí. Nemí­ří na dis­ko­té­ku. V Čásla­vi začí­ná sjezd (nejen) evan­ge­lic­ké mlá­de­že.

Tako­vým­to poe­tic­kým odstav­cem popi­su­je Tabi­ta Vej­na­ro­vá (dnes Lan­do­vá) naší nej­vý­znam­něj­ší mlá­dež­nic­kou akci. V člán­ku, kte­rý vyšel v Čes­kém brat­ru roku 1993.* 

Přes­ně před tři­ce­ti lety se v Čásla­vi na tře­tím polis­to­pa­do­vém sjez­du s názvem Hla­vou pro­ti zdi kona­la před­náš­ka Fedo­ra Gála, pro­mí­tal sní­mek Ježíš z Mon­tre­a­lu nebo hrá­lo diva­dlo. Letos už sice orga­ni­zá­to­ři nemě­li štáb v míst­ní soko­lov­ně, nicmé­ně Dusí­ko­vo diva­dlo bylo opět napl­ně­né. A to přes­to­že účast­ní­ků neby­lo devět set, jako před tři­ce­ti lety, ale o tři sta méně. I přes všech­ny výše zmí­ně­né odliš­nos­ti zůstá­va­jí někte­ré věty z cito­va­né repor­tá­že stá­le aktu­ál­ní – napří­klad ta, ve kte­ré autor­ka popi­su­je spa­ní v tělo­cvič­ně, kde na pod­la­ze leží asi sto lidí, lako­nic­kou glo­sou: „V rohu někdo hroz­ně chrá­pe.“*

Ve třech sálech čáslav­ské­ho diva­dla, kte­ré bylo od minu­lé­ho sjez­du dopl­ně­nou jem­nou a funkč­ní dostav­bou od archi­tek­tů Buri­a­na a Kři­vin­ky, bylo mož­né vyslech­nout množ­ství před­ná­šek zabý­va­jí­cích se pozná­ním sebe sama nebo se zapo­jit do dis­ku­se se Sašou Uhlo­vou o Hra­ni­cích prá­ce, kte­ré sama zaku­si­la. V čase mezi pro­gra­my jsme se moh­li občer­st­vit v Praž­ské kavár­ně nebo si zakou­pit teto­vač­ku a ponož­ky s moti­vem srd­cí sklá­da­jí­cích ozu­be­né koleč­ko, kte­rý pro letoš­ní sjezd vytvo­řil Voj­ta Jano­šík. 

Před­náš­ko­vý pro­gram pak dopl­ňo­va­ly worksho­py nebo volej­bal, zpěvy z Tai­zé v evan­ge­lic­kém kos­te­le a  při­leh­lá hra­deb­ní baš­ta se zase sta­la mís­tem sdí­le­ní zázrač­né­ho pří­bě­hu z road­tri­pu po Albá­nii. Veče­ry pak pat­ři­ly kon­cer­tům, při kte­rých jsme si moh­li i zazpí­vat. Prv­ní večer s kape­lou Sunri­se Gang, kte­rá zahrá­la dob­ře zná­mé pís­ně ze Sví­tá­ku, dru­hý pak s kape­lou Hm…, kte­rá byla zna­los­tí tex­tů a bouř­li­vou ode­zvou mlá­dež­ní­ků a mlá­dež­nic oči­vid­ně pří­jem­ně pře­kva­pe­na. Sobot­ní večer pak uza­vře­la mul­ti­me­di­ál­ní pobož­nost míst­ní­ho fil­mo­vě-diva­del­ní­ho spol­ku a jejich přá­tel. 

Posled­ní tra­dič­ní sou­čás­tí sjez­du jsou pak neděl­ní boho­služ­by. Evan­ge­lic­ký kos­tel zce­la obsa­di­la mlá­dež z celé repub­li­ky, kte­rou dopl­ni­li čle­no­vé a člen­ky míst­ních sbo­rů a také děti s dře­vě­ný­mi mečí­ky. Boho­služ­by ved­li Ondřej Zik­mund a Drá­ža Duš­ko­vá Havlíč­ko­vá, k ruce jim byli ale i dal­ší fará­ři a farář­ky a mno­ho dal­ších dob­ro­vol­ní­ků a dob­ro­vol­nic. Při vys­lu­ho­vá­ní veče­ře Páně je to kvů­li naše­mu počtu nezbyt­ně nut­né. V ohláš­kách jsme se dozvě­dě­li, že za rok bude sjezd ve Svi­ta­vách – tam byl napo­sled před tři­nác­ti lety. Poté už míří­me na vlak a do svých vlast­ních spo­le­čen­ství.

Sku­pin­ky se zvol­na trou­sí k nádra­ží. Roz­jíž­dí­me se na všech­ny stra­ny. Uli­ce se vylid­ňu­jí. Měs­to opět usí­ná.*

---

*1 VEJNAROVÁ, Tabi­ta. Sjezd evan­ge­lic­ké mlá­de­že v Čásla­vi. In Evan­ge­lic­ký časo­pis Čes­ký bra­tr. Pra­ha: Kalich, 1993(16), s. 12.
*2 Tam­též, s. 12.
*3 Tam­též, s. 13.

Související událost: Sjezd (nejen) evangelické mládeže 2023

Naposledy upravil/a Kryštof Sojka, 12. října 2023.