Jaký byl višňový ročník Pecky?

Na kurz Pecka jsem se dostala v podstatě omylem, když jsem ho náhodou vyhrála na Poradě mládeže. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem se o Pecce dozvěděla něco víc, a to ještě prostřednictvím Peckose, což je super týpek, který vás poté provází celým kurzovým týdnem, ale na první pohled působí všelijak. Takže jsem moc nevěděla, do čeho jdu. Samozřejmě jsem poté slýchávala jen spoustu dobrých recenzí typu: ,,Pecka je super, škoda že nemůžu jet znovu,“ nebo,„Pecka je nezapomenutelný zážitek.“ Říkala jsem si ale, že lidé přece jenom rádi přehánějí. 

Přijížděla jsem první den na vlakové nádraží jako na trní, s hromadou otazníků a očekávání. Hned na začátku, než jsme se stačili vzpamatovat, jsme začali na titěrné vlakové zastávce hrát seznamovací hry. Právě během nich a následné cesty na chalupu jsem začala chápat, co na tom bude asi tak super a nezapomenutelné. 

Hrozně nerada bych vám prozradila nějaké části programu. Pro mě totiž bylo kouzelné právě to, že jsem každý den byla v napětí a čekala, co přijde. Zároveň mi celá atmosféra a program Pecky přijdou dost nepřenositelné. Takže se vám svůj dojem pokusím předat prostřednictvím jedné z mnoha otázek, které jsme každý den dostávali k zamyšlení. Tato byla jednou ze závěrečných:

Co mi Pecka dala a co mě naučila?

Pecka mě naučila, jak klíčové a důležité, řekla bych i nejzásadnější, je budovat společenství, sounáležitost a dobré vztahy. Na začátku týdne pro mě byla většina lidí cizích. Během týdne jsem si je ale díky různým aktivitám a společným prožitkům velice oblíbila. A hned bych si to zopakovala. Také jsem si uvědomila, jak moc bych chtěla umět vytvářet takové prostředí, jaké bylo na Pecce. Prostředí, kde se dá o věcech mluvit upřímně a otevřeně, a kde se člověk nebojí být sám sebou.

Pecka mi také dala spoustu nových podnětů k zamyšlení nad tím, co bych chtěla změnit. Jak ve svých týmech, tak sama u sebe. Ukázala mi, že pobožnost se dá dělat tisíce různými způsoby a metodami, a že žádný z nich není špatně. Že reflexe je důležitou a někdy až neopomenutelnousoučástí programů. A že dokáže zachránit i zdánlivě nepovedený program. 

Také mi vyléčila pár bolístek z puberty a dospívání. Připomněla mi, že nikdo není a nebude dokonalý a je to tak úplně v pořádku. Že komunikace je základem zdravých vztahů, i když je občas nesmírně těžká. 

A na závěr, jak dokážeme společně vytvořit fajn prostředí. Jo a taky tam úžasně vaří. A každému se přece jenom lépe přemýšlí s bříškem plným dobrého jídla.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se na Pecce nějak podílejí. Myslím, že to děláte nejlíp, jak dokážete – jen tak dál. A taky chci celému svému ročníku poděkovat za krásný týden. 

A vás všechny tímto zvu, abyste zkusili na Pecku jet. Chápu, není to pro každého. Ale třeba stejně jako já zjistíte, že ačkoliv jste vlastně přijeli tak trochu omylem, nakonec odjíždíte s pocitem, že přesně tady jste měli být. 

Sepsala: Miriam Míchalová