Jak probíhal Peckový týden v Bílém Potoce?

Na cestě do Bílého potoka, kde se letošní Pecka konala, jsem ještě nevěděla, kdo a co mě tento týden čeká, ale teď už vím, že to byl týden plný nejen užitečných a zajímavých informací, ale i přátelství a skvělých zážitků.

Organizační skupinka Pecky se nám účastnicím začala věnovat hned na nádraží v Bílém Potoce. Tedy po příjezdu vlakem, kdy jsme na nedaleké loučce zahájili program seznamovacími hrami. Společnými silami jsme vytáhli z vědra s vodou pecku, která nás provázela po celý týden. Psali jsme na ni totiž hesla připomínající jednotlivé dny a sledovali jsme, jak z ní roste strom s dobrým ovocem.

Pondělí jsme začali blokem o práci v týmu. Na úvod jsme si zahráli hru, při které jsme se vraceli v čase a museli pracovat jako jeden tým. V tomto bloku jsme se také dozvěděli o jednotlivých rolích v týmu a o jeho vývoji. Odpoledne jsme si vyráběli deníčky, abychom měli kam si všechny nové informace zapisovat. Večer pro nás byly připraveny srandovní hry, u kterých jsme se opravdu nasmáli.

V úterním dopoledním bloku jsme se dozvěděli, jak nenásilně komunikovat. Také jsme si povídali o pocitech a potřebách, které nesmíme během komunikace opomíjet. Abychom nebyli jen v chalupě a měli trochu pohybu, na další aktivitu jsme se přesunuli na louku a hráli pexeso v nadživotní velikosti. Po provětrání a svačince jsme se zamýšleli nad tím, jak různí lidé prožívají víru jinak a jak tomu přizpůsobovat programy akcí. Večer jsme si zpříjemnili pitím výborných čajů a čtenářskou dílnou.

Ve středu jsme se učili, jakými způsoby lze pracovat s biblickým textem. Zkusili jsme si bibliodrama i analytické rozebírání věty za větou. Po obědě jsme byly vystaveny nelehkému rozhodování, a to jestli jít na program s názvem kreativní porady, nebo na program o selfmanagmentu. Odpoledne jsme vyrazili na výlet s cílem přenocovat venku. To ovšem nebylo jen tak, poněvadž na cestu viděla pouze jedna z nás a ostatní jsme se musely řídit jejími radami a pokyny. Sice jsme při přechodech potoka pár bot utopili, ale to nám náladu nezkazilo, protože jsme je později na místě přespání usušili. U ohně vznikla dobrá atmosféra na vzájemné sdílení nejen o organizaci mládežnických akcí. Přes noc nikdo ve spacáku nezmrzl, tak jsme se mohli vrátit na chalupu a pokračovat v programu blokem Mapa víry.

Tyto mapy, nebo někdy spíše grafy, jsme vytvářeli nejen na základě svých vlastních cest vírou, ale kreslili jsme je i pro Ježíšovi učedníky. A protože jsme všichni byli po spaní pod širákem unavení, další odlehčená aktivita přišla opravdu vhod – malovali jsme různými částmi těla. Tématem těchto společných maleb byla Pecka samotná. Poté, co jsme ze sebe smyli alespoň část barev, jsme měli debatu s hosty, kteří za námi do Bílého Potoka přijeli – Alena Podrazilová, vedoucí oddělení mládeže, a Ondřej Titěra, první náměstek synodního seniora. Dalším hostem byla Ady Švestková, se kterou jsme měli program o vývojové psychologii, kde jsme si připomněli, jak se cítí dospívající a jak jim v tomto těžkém období při mládežnických akcí pomáhat.

V pátek dopoledne jsme poznávali sami sebe. Během programu jsme si na vlastní kůži zkusili ne jednu emoci, ale hned všech šest základních – radost, smutek, vztek, překvapení, strach a znechucení. Odpoledne jsme dostali spoustu praktických rad, jak organizovat mládežnické akce. Večer byl plný hudby.

Sobotní dopolední program se týkal metody Simply the story, tedy metody výkladu Bible, kdy se díky dobře mířeným otázkám dostaneme do hloubky textu. Předat tuto techniku nám přijela Ivana Šímová. Na závěr dne i celého kurzu jsme měli vigilku, kdy jsme si sami v myšlenkách prošli to nejdůležitější z Pecky.

Společný týden jsme v neděli zakončili bohoslužbou, kterou vedla Petra Máša Náhlovská.

Celý týden jsme se mohli těšit z výborného jídla od našich skvělých kuchařů. Také nás po celý čas provázela vůně asfaltu, poněvadž před chalupou zrovna opravovali silnici, to nám však dobrou náladu rozhodně nezkazilo. Jednotlivé dny byly orámovány spirituálními chvilkami, které měly různé podoby a každý večer jsme se sešli venku ke společnému uzavření dne modlitbou a písní.

Pecka se odehrávala v příjemné a bezpečné atmosféře, takže jsme se nebáli sdílet mezi sebou starosti i radosti.

Pecka mi přinesla plody ve formě spousty užitečných informací, nových přátel, skvělých zážitků a motivaci vymýšlet mládežnické akce. Pecku bych doporučila nejen SOMákům, ale všem, kteří chtějí získat cenné zkušenosti s organizací těchto akcí a zároveň se dozvědět něco víc o sobě.

Sepsala: Klára Bubeníková