Letní kemp mládeže – Pod jednou střechou: Týden, který roztančil duši i tělo
Letní kemp mládeže začátkem letošního července již tradičně zavítal do Základní školy ve Strmilově, která nás přivítala v plné kráse. Hned při příjezdu nás zaplavilo slunce, smích, společenství a ten známý pocit, že jsme na správném místě. Letní kemp mládeže 2025 byl opět plný inspirace, hlubokých rozhovorů, smíchu, tvoření i pohybu. Nabídl bezpečný prostor k hledání, zpochybňování i upevňování víry. Ale hlavně vedl k setkávání se sebou samým, s druhými a s Bohem.
Vyjádřit se pohybem, barvou nebo se naučit, jak se za sebe postavit – tyto tři kurzy daly letošnímu kempu jasný rytmus
Taneční kurz pod vedením skvělé lektorky Báry Kvapilové byl zážitkem i pro ty, kteří si o sobě myslí, že mají obě nohy levé. Každý den jsme se učili nejen choreografii, ale zaměřili jsme se také na správný taneční feeling, protažení těla a energii, která k tanci neodmyslitelně patří. Bylo to o uvolnění, sdílení a radosti z pohybu. A že jsme se u toho pořádně zapotili!
Kurz malby a kresby vedla Andrea Michálková. Vůně barev, klid štětce, soustředěné ticho i smích nad výtvory, které se někdy vymkly představám. Kreslili jsme nejen to, co vidíme, ale i to, co cítíme. Naučili jsme se míchat barvy, jak pracovat s nejrůznějším výtvarným materiálem, jak vyjádřit prostor a tvar a zaměřili jsme se na barevný charakter krajiny, její proměny a nálady a barevné vrstvy. Tvořili jsme vevnitř i venku a o to byl kurz pestřejší a zajímavější.
Martin Lojda nás provedl kurzem sebeobrany. Byl silný, fyzicky i psychicky a přinesl na kemp nový rozměr: vědomí vlastní síly. Naučili jsme se blokování úderů a kopů a obranu proti nim, vyprošťování z držení a úchopů, boj na zemi, jak padat, některé porazové techniky, techniky proti zbrani a boj s improvizovanou zbraní, kterou mohou být třeba klíče, kolík od stanu nebo srolované noviny. Mimo to jsme se také dozvěděli něco o psychologii boje. Myslím si, že to pro mnohé byla zkušenost, která přesahovala tělocvičnu, sahala do oblastí sebeúcty a vnitřní síly. A přesto, že jsme se z každého bloku tohoto kurzu vraceli s další modřinou, namoženými svaly, nataženými vazy a obouchanýma rukama a bokama, stoprocentně to stálo za to!
Biblickým programem nás letos provázel Ondra Zeman. Společně jsme se ponořili do tématu Zjevení Janova. Knihy, která vzbuzuje údiv, hrůzu, obavy i naději. Společně jsme zjišťovali, že nejde o hororový scénář konce světa, ale především o poselství naděje, odvahy a věrnosti. Diskuse, dramatizace, výklady i osobní sdílení pomohly najít v těchto často nepochopených textech něco živého a aktuálního.
Odpoledne v duchu filmu, deskových her i válečné historie Izraele či morálnosti přehození výhybky, večer ve společnosti nejrůznějších hrdinů
Odpolední workshopy letos nabídly opravdu pestrou paletu zážitků pro tělo, mysl i duši. Zájemci o historii a současné dění se mohli zúčastnit zajímavé přednášky o Izraeli, která nabídla pohled na jeho složitou válečnou historii i aktuální politické souvislosti. Pro ty, kdo si chtěli odpočinout, byly připraveny deskové hry, kde se smích ozýval celou budovou školy. Nechyběl ani filmový workshop, kde jsme společně zhlédli českou klasiku Jára Cimrman ležící, spící a následně vedli živou diskusi. V jedné z místností se rozjela i filozofická diskuze, kde jsme se zabývali myšlenkovým experimentem Trolley problem, který zkoumá rozhodování v rámci etického dilematu. A protože k létu patří voda, nechyběla ani koupačka v rybníku, kterou jsme zakončili divokou bitvou s vodními balónky, ze které nikdo neodešel suchý.
Večerní programy letos nenabízely jen smích a zábavu, ale i spoustu nového poznání a inspirace. Jedním z vrcholů byla přednáška Jana Blažka, který s námi sdílel své zkušenosti z práce vojenského kaplana i kaplana v nemocnici, mluvili jsme o odvaze, tichu, blízkosti v těžkých chvílích a víře tam, kde už slova často nestačí. Inspirativní byla také přednáška Aleny Podrazilové o její službě v organizaci OM a práci s mládeží. Přinesla pohled do světa mezikulturní misie, důvěry a dlouhodobé služby. Jeden z večerů jsme strávili hrou po Strmilově, kdy jsme v týmech hledali místa po městě a plnili rozmanité úkoly. Nechyběla ani únikovka, která potrápila naše mozkové závity a kempkvíz, kde se ukázalo, že vědomosti a životní zkušenosti nabyté během školního roku se hodí i o prázdninách. Každý večer měl jinou atmosféru, ale všechny nás nějak spojily.
Večerní pobožnosti nás letos provedly tématem hrdinů v Bibli, ale ne těch dokonalých, nepřístupných, ale lidí z masa a kostí, kteří v klíčových chvílích obstáli, i když často pochybovali, selhávali nebo nebyli na první pohled ničím výjimeční. Kromě samotného Ježíše Krista jsme se zamýšleli nad příběhy jako je Jáel, která nečekaně změnila průběh války, Jozue, jenž převzal odpovědnost po Mojžíšovi, Josef, který odpustil těm, kdo ho zradili, Filip, který měl odvahu mluvit s někým zcela odlišným, bezejmenná hříšnice, která se nebála projevit lásku navzdory odsouzení, a samozřejmě David, který i přes své chyby zůstal člověkem podle Božího srdce. Tyto postavy nám ukázaly, že hrdinství není o slávě, ale o věrnosti, odvaze a schopnosti jednat, když na tom záleží. To nejdůležitější, co jsme si z těchto večerů mohli odnést, bylo uvědomění, že každý z nás se může stát hrdinou pro někoho druhého ve víře, v přátelství, v tichém gestu nebo slově podpory.
Velké a upřímné díky patří našim skvělým holkám v kuchyni, které se celý týden staraly o to, abychom měli sílu tančit, kreslit, diskutovat i přežít náročné dny plné emocí. Jejich jídlo nebylo jen výborné, byl to opravdový duchovní zážitek. Každé jídlo neslo s sebou nejen chuť, ale i lásku, péči a radost ze služby druhým. Vždy jste byly usměvavé, ochotné a trpělivé, díky vám jsme se cítili jako doma. Díky, že jste nám vařily srdcem. Bez vás by tenhle týden rozhodně nechutnal tak skvěle, doslova i obrazně!
Proč je Strmilov něčím víc než jen místem na mapě?
Každý rok se nám Strmilovská škola stává na týden domovem. Možná to zní jako klišé, ale kdo to zažil, ví, že Strmilov není jen tábor. Je to místo, kde můžeš dýchat naplno. Kde můžeš pochybovat, plakat, smát se až do noci, mluvit s lidmi, kteří tě chápou. A kde Bůh není jen v modlitbě, ale i v dešti, v tanci, v hlíně na rukou nebo v rozhovoru po večerce, v tichu mezi slovy, ve smíchu, co rozeznívá celou školu, i v únavě, která voní po dobře prožitém dni.
Proč přijet příští rok? Protože tohle nezažiješ přes obrazovku ani z vyprávění! Protože není nic silnějšího než vědomí, že v tom nejsi sám. Protože každý rok je jiný a každý tě může proměnit. Ať už jsi věřící, hledající nebo jen zvědavý, ve Strmilově je místo i pro tebe. Tak si to poznač: 5. až 12.7. 2026 Strmilov. A vem s sebou někoho, komu chceš ukázat, že víra může být dobrodružství.
Sepsala: Klára Chlupáčková
