Beránek Boží

Upozorní-li mě některý laskavý čtenář na akční film, ve kterém se nevyskytuje motiv oběti, odměním ho malou pozorností. Pište na liben@evangnet.cz:-).

S obětí v různých podobách se v našich životech setkáváme téměř na každém kroku. Nový človíček vstupuje do světa prostřednictvím bolestivé oběti své matky. Tajemství oběti je přítomno v nejlepších pohádkách. Láska ochotná k nezištné oběti je přece nad všechna kouzla. Na kamenných pomnících padlým rudoarmějcům stojí: „Oni umírali, abychom my mohli žít.“

Zřejmě nikde a nikdy se z lidské kultury nevytratilo povědomí, že tajemství pravé oběti je tajemstvím opravdové lásky a skutečné odvahy. Náš svět je obvykle drsný, krutý, nemilosrdný a zlý. Skutečná láska v něm téměř vždy „bolí“.

Když jsou Izraelci v Egyptě terčem genocidy, nezbývá, než úpět k Nebesům. Ta nezůstávají hluchá: „Bůh vyslyšel jejich sténání… Bůh na syny Izraele pohleděl, Bůh se k nim přiznal.“ Faraon i jeho lid však zůstávají zatvrzelí i po devíti Hospodinových ranách. Proto přichází poslední, desátá a osudová. O dané noci v Egyptě zahynou všichni prvorození! Pominuty touto tragédií budou jen ty domy, které budou podle Mojžíšova pokynu označeny na veřejích dveří krví nevinného – obětovaného – beránka. Bůh takto zjeví v jednom úderu svůj hněv proti zotročovatelům i milosrdný příklon ke svému lidu.

I Ježíše jako ztělesněnou Boží lásku bude o mnoho století později náš svět bolet. Přinese v něm největší oběť – oběť vlastního života. Beránek v Egyptě musel padnout, aby prvorozené Izraele minul stravující Boží hněv vůči nelidským zotročovatelům. Kristus umírá, aby ti, kdo na něho upnou svou naději v Boží odpuštění, mohli projít živi ohněm posledního soudu vůči hříšné lhostejnosti a sobectví. Proto nad ním zazní z úst Jana Křtitele: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.“

Roman Mazur, farář; Bratrstvo 6/2009