Jaký byl druhý víkend Pecky?

II. víkend kurzu pro pracovníky s mládeží

Sepsal: Vašek Jelí­nek

Byl prv­ní úno­ro­vý víkend a nad­šen­ci do prá­ce s mlá­de­ží jeli na dru­hý víkend kur­zu Pec­ka do Pra­hy-Zbrasla­vi. Vla­ky či busy tam jely tak dlou­ho, až se člo­vě­ku zdá­lo, že už snad není v Pra­ze. Po tako­vé dlou­hé ces­tě nás ve dve­řích domu míst­ní­ho skaut­ské­ho oddí­lu uví­ta­la radost­ná orga­ni­zač­ní sku­pin­ka Pec­ky.

Po veče­ři při­stá­la na sto­le hro­ma­da pra­vi­del k uží­vá­ní základ­ny. Až jsme si zača­li vážit evan­ge­lic­kých far, kte­ré tolik pra­vi­del nema­jí. :D Během úvod­ní akti­vi­ty jsme zjiš­ťo­va­li, jest­li doká­že­me najít coko­liv spo­leč­né­ho s kaž­dým dal­ším účast­ní­kem Pec­ky, což někdy tro­chu trva­lo, ale nako­nec kaž­dý našel s kaž­dým něco spo­leč­né­ho a že jsme se u toho nasmá­li. :) Pak s námi orga­ni­zá­to­ři Pec­ky sdí­le­li pří­běhy ze své dob­ro­vol­nic­ké kari­é­ry. Mlu­vi­li tak zapá­le­ně, že si nikdo ani nevši­ml, že je najed­nou 23:00, tedy dost poz­dě. Po zby­tek páteč­ní­ho veče­ra byl ve Zbrasla­vi klid, nej­spíš kvů­li úna­vě účast­ní­ků, zvlášť těch, kte­ří jeli vel­mi z dale­ka.

V sobo­tu ráno k nám zaví­ta­la Dita Žváč­ko­vá, lek­tor­ka nená­sil­né komu­ni­ka­ce. Ale­spoň moji pozor­nost upou­ta­la hro­ma­dou expli­cit­ních výra­zů, kte­rých při pro­gra­mu zazně­lo fakt požeh­na­ně. :D Měli jsme v rám­ci pro­gra­mu mož­nost vyzkou­šet si přes­ně tako­vou komu­ni­ka­ci, jaká se nám může hodit v prá­ci s mlá­de­ží. Konec­kon­ců i v našich domác­nos­tech. :D

Po obě­dě k nám zaví­tal synod­ní seni­or Pavel Pokor­ný, se kte­rým jsme měli mož­nost poba­vit se o jeho pří­stu­pu k víře, mlá­dež­nic­kých letech i prá­ci synod­ní­ho seni­o­ra. Na podob­ná téma­ta jsme si poví­da­li i  s Rad­kou Hoj­ko­vou, vedou­cí úseku výcho­vy a vzdě­lá­vá­ní na ÚCK, kte­rá s námi strá­vi­la celou sobo­tu.

Poté jsme si moh­li vybrat ze dvou para­lel­ních pro­gra­mů. Prv­ní mož­nos­tí bylo zůstat na mís­tě a roz­ví­jet se v tom, jak vést kre­a­tiv­ní pora­dy nebo se vydat na pro­cház­ku po oko­lí. Sice už bylo šero a brzy tma, ale to byly dob­ré okol­nos­ti k nabi­tí nových sil, ba doslo­va k ener­gi­za­ci sil. Na tem­ném plác­ku neda­le­ko za zástav­bou jsme se pěk­ně odre­a­go­va­li zpě­vem „Kdo stvo­řil…“ nebo nahá­ně­ním bomba/štít a dal­ší­mi pohy­bo­vý­mi hra­mi. Jest­li nás viděl něja­ký kolemjdou­cí, mohl si pomys­let oprav­du lec­cos. :D

Pro­to­že pilí­řem dru­hé­ho víken­du Pec­ky byla osob­nost a ke křes­ťan­ské osob­nos­ti pat­ří také vztah k víře, tak jsme se v sobo­tu nave­čer věno­va­li víře, kon­krét­ně její kri­zi. Po vzá­jem­ném sdí­le­ní jsme si napsa­li dopis do kri­ze víry. Až nás opět někdy potká kri­ze víry, máme tak čím se z ní vyhra­bat – vzpo­me­nout, co nás ve víře drží, o co bychom při­šli… V men­ších sku­pin­kách jsme pak pro­bra­li, co nás v sobo­tu potka­lo. Po zby­tek veče­ra jsme tak měli hro­ma­du času na vzá­jem­né roz­ho­vo­ry a nácvik pís­ní na neděl­ní boho­služ­by.

V nedě­li ráno jsme po sobě ukli­di­li a při­pra­vi­li se na neděl­ní boho­služ­bu. Tu při­pra­vi­la Pet­ra „Máša“ Náh­lov­ská. S boho­služ­bou, kte­rá tam pro­běh­la, se vět­ši­na z nás ješ­tě nese­tka­la. Byla však pro nás v mno­hém inspi­ra­tiv­ní. Podí­lel se na ní téměř kaž­dý svým výstu­pem, když pře­če­tl slo­va někte­ré­ho z apoš­to­lů. Pro mě to byla vel­mi str­hu­jí­cí boho­služ­ba. :)

Dru­hou Pec­ku jsme zakon­či­li na plác­ku za klu­bov­nou. Přes­ně tam, kde jsme víkend zača­li. Odvez­li jsme si hro­ma­du zku­še­nos­tí a inspi­ra­ce z roz­ho­vo­rů. Bohu­žel si však něko­lik účast­ní­ků při­vezlo domů i mik­ro­me­t­ric­ké­ho pre­ví­ta. Ani ten nám však nezka­zil cel­ko­vý dojem z dru­hé­ho pec­ko­vé­ho víken­du.

• 

• 

• 

Související událost: Pecka –⁠ 2. víkend

Naposledy upravil/a Klára Jahodová, 23. února 2024.