Upozornění: Tento příspěvek je starý a pochází ještě z původního webu mládeže. Většina obrázků a odkazů pravděpodobně už nebude fungovat.

Věz­ňo­vo dile­ma

pro náš duchovní život

Kon­cept je sta­rý a zná­mý: co udě­la­jí dva věz­ni, když je vyslý­cha­jí oddě­le­ně? Nej­lep­ší je spo­lu­prá­ce, ovšem jen za pod­mín­ky, že kom­plic opla­tí stej­nou min­cí – jen­že to se prá­vě neví. Pokud hra­je­me pou­ze jed­no kolo, opti­mál­ní stra­te­gií je zra­da, vůbec nej­hor­ší by totiž bylo, kdy­bych „držel basu“ a kom­plic mě zra­dil. Je zají­ma­vé, že u reál­ných sou­dů obža­lo­va­ní typic­ky hra­jí věz­ňo­vo dile­ma, aniž by zna­li mate­ma­tic­ký základ z teo­rie her.
Pří­kla­dů kolem je nepře­ber­ně. Kdy­by se stro­my v lese doká­za­ly domlu­vit, moh­la by se sta­no­vit něja­ká rozum­ná, nepře­kro­či­tel­ná výš­ka a ušet­ře­ná ener­gie inves­to­vat do tvor­by semen či lep­ší­ho koře­no­vé­ho sys­té­mu. Vždy se však najde strom, kte­rý popo­ros­te kvů­li svět­lu tro­chu výš, ostat­ní jej dotáh­nou a pře­de­že­nou. Výsled­kem jsou závo­dy, kdy se všech­ny stro­my sna­ží růst naho­ru, co to jde – vichři­cí sko­se­né lesy v Tatrách jsou pak výmluv­ným pří­kla­dem ani ne tak síly vět­ru jako spí­še síly věz­ňo­va dile­ma­tu a pří­kla­dem lose-lose stra­te­gie (všich­ni pro­hrá­va­jí). Z naše­ho lid­ské­ho svě­ta to jsou závo­dy ve zbro­je­ní, kdy obě stra­ny vyrá­bě­jí zbra­ně, jejichž důle­ži­tost je prá­vě jen v tom, že jsou.
Někdy se ale spo­lu­prá­ce daří. V Rakous­ku jez­dím kolem jahod­ní­ko­vých polí, kde je na kra­ji ces­ty kasič­ka na pení­ze – kdo chce, může si natr­hat jahod, kolik chce, a při­mě­ře­ný obnos vho­dit do schrán­ky. V naší zemi, nejsem si jist, by mož­ná zmi­ze­lo obo­jí. Když prý na Islan­du vel­ká voda vza­la jedi­ný most, oby­va­te­lé zapar­ko­va­li u řeky auto s klíč­ky v zám­ku, impro­vi­zo­va­ným pří­vo­zem se necha­li dopra­vit na opač­nou stra­nu, kde nased­li do auta s klíč­ky v moto­ru a jeli dál.
Teo­rie her je oblast, v níž mate­ma­ti­ci pře­kva­pi­vě inspi­ro­va­li eti­ku. Pokud se hrá­či setká­va­jí opa­ko­va­ně, úspěš­nou stra­te­gií je v prv­ním kole nabíd­nout spo­lu­prá­ci a ve všech dal­ších kolech udě­lat to co sou­peř v tom minu­lém. Ale i pokud pro­ti­hráč opa­ko­va­ně podrá­ží, sto­jí za to sem a tam na zra­du odpo­vě­dět nabíd­kou spo­lu­prá­ce, jen tak se totiž zame­zí zamče­né spi­rá­le krev­ní msty.
Mate­ma­ti­ci tak v hle­dá­ní opti­mál­ní stra­te­gie obje­vi­li význam pojmu, kte­rý je v jiné oblas­ti znám jako – odpuš­tě­ní.

Marek O. Vácha, pře­vza­to z časo­pi­su Respekt 5.–11.11. 2012

Naposledy upravil/a Tobiáš Potoček, 19. listopadu 2012.