Máme navigaci

1 Samu­e­lo­va 8:4–9  Všich­ni izra­el­ští star­ší se tedy shro­máž­di­li a při­šli k Samu­e­lo­vi do Rámy. Řek­li mu: „Hle, ty jsi už sta­rý a tvo­ji syno­vé necho­dí tvou ces­tou. Dosaď nyní nad námi krá­le, aby nás sou­dil, jako je tomu u všech náro­dů.“  Ale Samu­e­lo­vi se to nelí­bi­lo, že řek­li:

„Dej nám krá­le, aby nás sou­dil.“ I mod­lil se Samu­el k Hos­po­di­nu.  A Hos­po­din Samu­e­lo­vi odpo­vě­děl: „Upo­slech­ni lid ve všem, co od tebe žáda­jí. Vždyť neza­vrh­li tebe, ale zavrh­li mne, abych nad nimi nekra­lo­val. Vším, co děla­li ode dne, kdy jsem je vyve­dl z Egyp­ta, až dodnes, doka­zu­jí, že mě opus­ti­li a že slou­ží jiným bohům; tak jed­na­jí i vůči tobě. Teď však je upo­slech­ni, ale důraz­ně je varuj a oznam jim prá­vo krá­le, kte­rý nad nimi bude kra­lo­vat.““

*-*-*-*-*-*

Poslech­ni je. Zavrh­li mne, kaš­lou na mě, ale upo­slech­ni je. Jdi jako pro­rok Hos­po­di­nův a s mým požeh­ná­ním je poslech­ni Bůh vidí, nevě­ru lidu, ale bere ji váž­ně jako jejich duchov­ní stav. Ope­ra­tiv­ně rea­gu­je.

Bůh na tuhle lid­skou své­vo­li kýv­ne a zařa­dí i tuto nevě­ru do své­ho plá­nu. Tohle je na Bohu úžas­né. Má s námi s svůj plán, ale nechá­vá nás v tom plá­nu něco samo­stat­ně dělat. Jeho cíl stá­le zůstá­vá. Jed­no vyjá­d­ře­ní Boží­ho plá­nu pro svět za všech­na: Bůh chce, aby všich­ni lidé došli spá­sy a pozna­li prav­du. (1Tim 2,4) Mám na to obraz. Podo­ben­ství. Jel na Sjezd do Jih­la­vy a sna­žil jsem se vymo­tat z Vyso­čan na D1. Cíl byl jas­ný – Jih­la­va, kul­tur­ní dům. Tak jsem tuto infor­ma­ci zadal do vypůj­če­né navi­ga­ce a jedem. Jen­že Vyso­ča­ny jsou rozko­pa­né, což navi­ga­ce nemoh­la vědět. Měla svo­ji mapu, kte­rou bra­la za jis­tou. Jis­to­ta toho­to svě­ta ale vza­la za své pod krum­pá­či ukra­jin­ských děl­ní­ků. Čas od času jsem se – při­zná­vám bez muče­ní – sám tak tro­chu zapo­ví­dal Leo­nar­dem Tecou, pro­to­že jsem se dlou­ho nevi­dě­li. No a tak nějak nesti­hl odbo­čit, i když mi to ta chyt­rá sleč­na zavře­ná v mašin­ce dost jas­ně říka­la. A ona byla tak nesku­teč­ně hod­ná, že když jsem z jaké­ho­ko­liv důvo­du nejel tak, jak mi říka­la – někdy to byla moje vina a jin­dy to oprav­du nešlo – tak se zamys­le­la a pak řek­la: „pře­po­čí­tá­vám“ – a vymys­le­la, jak mne na tu D1 dostat jinu­dy. Když bude­te mít navi­ga­ci a poje­de­te úpl­ně blbě, tak dokon­ce zazní až křti­te­lov­ské: „Obrať­te se!“, pro­to­že jsou ces­ty, kte­ré vás do cíle oprav­du nikdy nedo­ve­dou. A o ten cíl tady jde. Jde o to dostat se do cíle. Bůh chce, aby všich­ni lidé došli spá­sy a pozna­li prav­du. To je cíl, kam se tenhle svět má dostat a Pán Bůh přes­ně, jako ta hod­ná sleč­na, pře­po­čí­tá­vá ces­tu, aby nás tam dostal.

Tohle je ta jedi­ná jis­to­ta, kte­rou máme. Není z toho­to svě­ta. Je to Boží lás­ka a Boží milo­sr­den­ství, kte­ré nás neo­pouš­tí, když nás z ces­ty do ráje sve­de sou­hra okol­nos­tí a neo­pus­tí nás ani teh­dy, když z té ces­ty sejde­me zce­la své­vol­ně. V tomhle svě­tě není nic, co by nás moh­lo odlou­čit od lás­ky Boží, kte­rá je v Kris­tu Ježí­ši, našem Pánu. Není to totiž naše lás­ka, ale jeho lás­ka. Je toho ve svě­tě spous­ta, co nám doká­že život pořád­ně zkom­pli­ko­vat. Věci dob­ré i zlé se mohou posta­vit mezi nás a Pána Boha. Ale od jeho lás­ky nás neod­lou­čí, pro­to­že je to jeho lás­ka. Ta není závis­lá na ničem co vidí­me kolem sebe. Bůh nás měl rád dáv­no před tím, než jsme se naro­di­li a tak nám už před tisí­ci­le­tí­mi tu naši spá­su v Ježí­ši Kris­tu zajis­til.

Když tohle víme a neza­po­me­ne, tak máme navi­ga­ci, kte­rá do Boží­ho krá­lov­ství dove­de kaž­dé­ho napros­to bez­peč­ně.

Amen

Jaro­slav F. Pechar, farář ČCE Pra­ha – Brá­ník pro pora­du COMu 2011

Naposledy upravil/a Tobiáš Potoček, 10. prosince 2011.