Upozornění: Tento příspěvek je starý a pochází ještě z původního webu mládeže. Většina obrázků a odkazů pravděpodobně už nebude fungovat.

Upo­zor­ní-li mě někte­rý las­ka­vý čte­nář na akč­ní film, ve kte­rém se nevy­sky­tu­je motiv obě­ti, odmě­ním ho malou pozor­nos­tí. Piš­te na liben@evangnet.cz:-).

S obě­tí v růz­ných podo­bách se v našich živo­tech setká­vá­me téměř na kaž­dém kro­ku. Nový člo­ví­ček vstu­pu­je do svě­ta pro­střed­nic­tvím boles­ti­vé obě­ti své mat­ky. Tajem­ství obě­ti je pří­tomno v nej­lep­ších pohád­kách. Lás­ka ochot­ná k nezišt­né obě­ti je pře­ce nad všech­na kouz­la. Na kamen­ných pomní­cích pad­lým rudo­ar­měj­cům sto­jí: „Oni umí­ra­li, abychom my moh­li žít.“

Zřej­mě nikde a nikdy se z lid­ské kul­tu­ry nevy­tra­ti­lo pově­do­mí, že tajem­ství pra­vé obě­ti je tajem­stvím oprav­do­vé lás­ky a sku­teč­né odva­hy. Náš svět je obvykle drs­ný, kru­tý, nemi­lo­srd­ný a zlý. Sku­teč­ná lás­ka v něm téměř vždy „bolí“.

Když jsou Izra­el­ci v Egyp­tě ter­čem geno­ci­dy, nezbý­vá, než úpět k Nebe­sům. Ta nezů­stá­va­jí hlu­chá: „Bůh vysly­šel jejich sté­ná­ní… Bůh na syny Izra­e­le pohle­děl, Bůh se k nim při­znal.“ Fara­on i jeho lid však zůstá­va­jí zatvr­ze­lí i po deví­ti Hos­po­di­no­vých ranách. Pro­to při­chá­zí posled­ní, desá­tá a osu­do­vá. O dané noci v Egyp­tě zahy­nou všich­ni prvo­ro­ze­ní! Pomi­nu­ty tou­to tragé­dií budou jen ty domy, kte­ré budou pod­le Moj­ží­šo­va poky­nu ozna­če­ny na veře­jích dve­ří krví nevin­né­ho – obě­to­va­né­ho – berán­ka. Bůh tak­to zje­ví v jed­nom úde­ru svůj hněv pro­ti zot­ro­čo­va­te­lům i milo­srd­ný pří­klon ke své­mu lidu.

I Ježí­še jako ztě­les­ně­nou Boží lás­ku bude o mno­ho sto­le­tí poz­dě­ji náš svět bolet. Při­ne­se v něm nej­vět­ší oběť – oběť vlast­ní­ho živo­ta. Berá­nek v Egyp­tě musel pad­nout, aby prvo­ro­ze­né Izra­e­le minul stra­vu­jí­cí Boží hněv vůči nelid­ským zot­ro­čo­va­te­lům. Kris­tus umí­rá, aby ti, kdo na něho upnou svou nadě­ji v Boží odpuš­tě­ní, moh­li pro­jít živi ohněm posled­ní­ho sou­du vůči hříš­né lhos­tej­nos­ti a sobec­tví. Pro­to nad ním zazní z úst Jana Křti­te­le: „Hle, Berá­nek Boží, kte­rý sní­má hřích svě­ta.“

Roman Mazur, farář; Bra­trstvo 6/2009

Naposledy upravil/a Tobiáš Potoček, 1. prosince 2011.