Já přece nemám žádné chyby!

Píseň 29, Sny dojdou dál

Já: V dneš­ní době jde kaž­dý za svou slá­vou. Koli­krát jsme sly­še­li „Nemo­hu najít sebe sama“. „Jak dosáh­nout toho, aby mě měl rád.“ „Vždyť sem tak úžas­ná. Dá se říci, že sko­ro dokonalá.“A život je tak úžasnej. Je tak krás­né žít, když víte, že jste krás­ní. Máte uzná­ní, slá­vu. Tak co chtít víc?“

Ty: Iz 53, 6 Všickni my jako ovce zblou­di­li jsme, jeden kaž­dý na ces­tu svou obrá­ti­li jsme se, a Hos­po­din uva­lil na něj nepra­vos­ti všech nás.

Já: Máš prav­du, i když tě chví­le­ma nechá­pu. Mám pocit, že jsem zablou­di­la, a nevím, kam jít, co mys­líš, co bys mi pora­dil?

Ty: Však ono to pokra­ču­je tím, že on umře a nás tím vysvo­bo­dí. Slyš!

Ty: Iz 53, 7 Poku­to­ván jest i strá­pen, však neo­te­vřel úst svých. Jako berá­nek k zabi­tí veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji stři­hou, oněměl, aniž ote­vřel úst svých.

Já: Aha, ale Veli­ko­no­ce už byly a evan­ge­li­um pod­le Matou­še už znám snad nazpa­měť. Nemáš tam něco zají­ma­věj­ší­ho?

Ty: Ale to není evan­ge­li­um pod­le Jana, natož pod­le Matou­še. To napsal Iza­jáš a smrt a vzkří­še­ní Ježí­še si snad nemu­sí­me při­po­mí­nat jen o Veli­ko­no­cích.

Já: Tak dob­ře, ale jin­de už se o ukři­žo­vá­ní urči­tě nepí­še. To vim, já to náho­dou všech­no znám, abys věděl.

Ty: Ano, tak­že víš, že o tom psal i Petr ve svém lis­tu. Kou­kej. (kou­ka­jí oba do Bib­le)

Já: 1P 2, 25 Jeho rány vás uzdra­vi­ly. Vždyť jste blou­di­li jako ovce, ale nyní jste byli obrá­ce­ni k pas­tý­ři a stráž­ci svých duší.

Chvil­ka trap­né­ho ticha

Já: Já to vím, já tě jen zkou­še­la. Víš, ty jsi tako­vej ňou­ma, že bys to mohl nevě­dět.

Ty: Jo, nechci ti do toho kecat, ale nevě­dě­la a já to vím tak schvál­ně. Jest­li ty vůbec víš, ze kte­ré­ho pře­kla­du Bib­le jsme to čet­li.

Já: No to je jas­ný že z čes­ký­ho, ten je pře­ce jenom jeden.

Ty: Ach jo. Je pros­tě vidět, že blou­díš, sama sobě něco nalhá­váš a nechceš si při­znat, že jsi zblou­di­lou ovcí i ty. Víš on pros­tě někdy blou­dí kaž­dej. A když si to uvě­do­míš, tak mož­ná při­jdeš na to, proč ten Ježíš zemře. Víš, on zemřel, abychom my nemu­se­li blou­dit a topit se ve svých chy­bách. Ale to bys ty chy­by muse­la prv­ně při­znat!

Já: (ura­že­ně) žád­ný chy­by nemám.

Mod­lit­ba a píseň 79, Hří­chy tvý.

Ran­ní zamyš­le­ní z Kem­pu mlá­de­že Str­mi­lov 2011, při­pra­vi­li Jan Matěj­ka ml. a Kája Měku­to­vá (celý sou­bor najde­te na http://kemp.semcr.cz)

Naposledy upravil/a Tobiáš Potoček, 4. srpna 2011.