Tehdy byl vyveden na poušť

Evan­ge­li­um pod­le Matou­še, kapi­to­la 4, ver­še 1–11    Milí přá­te­lé, rád bych z pře­čte­né­ho slo­va vyzdvi­hl dvě věci:

1) udá­lost poku­še­ní na pouš­ti pro­ží­vá Ježíš hned na začát­ku své­ho veřej­né­ho půso­be­ní. Ces­ty, kte­rá jej ved­la k veli­ko­no­cům o tři roky poz­dě­ji.
I my jsme minu­lou nedě­lí vstou­pi­li na ces­tu, kte­rá vede k veli­ko­no­cům – do post­ní­ho obdo­bí. A slo­va o poku­še­ní na pouš­ti se čtou hned na jeho začát­ku.
Ježíš si na počát­ku své ces­ty musel pro­jít tes­tem osob­nos­ti – kdo jsem a kam smě­řu­ji? Jakých pro­střed­ků budu pou­ží­vat, abych dosá­hl toho, co chci? Budu si i svý­mi skut­ky stát za tím, co říkám?
Může­me vidět, že Ježíš svůj boj s poku­še­ním vyhrál. Poku­ši­tel od něj musel odstou­pit.
Jsem rád, že i vy, kte­ří sto­jí­te na počát­ku svých život­ních cest, může­te znát Boha. Evan­ge­li­um. Ježí­še Kris­ta. Že hned od počát­ku je vám zná­mo, kudy vede ces­ta živo­ta, kudy se mohou vaše kro­ky ubí­rat, aby došly do správ­né­ho cíle.
Mno­ho lidí, kte­ří uvě­ří až v poz­děj­ším věku, čas­to závi­dí věří­cím od mlá­dí. Pro­to­že mají pří­le­ži­tost vyva­ro­vat se chyb i selhá­ní, kte­ré do živo­ta při­chá­ze­jí, když se člo­věk ubí­rá cesta­mi nedob­rý­mi. Mimo ces­tu živo­ta.
Je tedy výbor­né, že již na začát­ku vaší život­ní ces­ty může­te znát evan­ge­li­um a vědět, kudy vede ces­ta živo­ta. Tedy ces­ta do Boží­ho krá­lov­ství.

2) Poku­še­ní je něco, co potká­vá kaž­dé­ho z nás. Nikdo nemá patent na par­don od poku­še­ní. Člo­vě­ku nepo­mů­že, že je věří­cí, evan­ge­lík nebo kato­lík. Ježí­ši nepo­moh­lo, že byl od naro­ze­ní žid, pří­sluš­ník Bohem vyvo­le­né­ho náro­da. Ba dokon­ce ho před poku­še­ním neoch­rá­ni­lo ani to, že byl Boží Syn. I on byl poku­še­ní vysta­ven.
Poku­še­ní tedy není mož­né se vyhnout. Ale i přes­to je mož­né nad ním zví­tě­zit. Nepod­leh­nout mu. Tuto nadě­ji nám Matou­šo­vo evan­ge­li­um dává.
K vítěz­ství však Ježí­ši nepo­moh­la zna­lost Bib­le. Písem sva­tých. Staré­ho záko­na. Ne že by neby­lo důle­ži­té Bib­li znát. To je jis­tě vel­mi potře­ba. Ježíš mís­to svých odpo­vě­dí poku­ši­te­li citu­je slo­va Písma. Neod­po­ví­dá po svém, ale nechá­vá svý­mi ústy pro­mlou­vat Písmo.
Nicmé­ně i jeho pro­tiv­ník – ďábel – Bib­li dob­ře zná. A také z ní citu­je. I slo­va Písem mohou být pou­ži­ta pro poku­še­ní. A to nám uka­zu­je, že zna­lost Bib­le z nás nedě­lá lep­ší lidi, neza­chrá­ní nás před poku­še­ním nebo nás auto­ma­tic­ky nedo­sta­ne do nebe.
Ježíš i ďábel citu­jí Písmo. Jeden je však na stra­ně Boží a dru­hý jej pokou­ší. To, co Ježí­ši dá sílu pře­mo­ci poku­ši­te­le je jeho posluš­nost. Posluš­nost vůči Bohu. Nebo chce­te-li lás­ka k Bohu.

Ježíš chtěl celým svým živo­tem násle­do­vat své­ho Otce, chtěl cho­dit po jeho cestách (tedy po ces­tě živo­ta). Chtěl žít tak, jak to chce Bůh. Nejen, že znal Bib­li, slo­va Písem, ale chtěl také pod­le nich žít, sta­vět na nich svůj život.
To je tajem­ství Ježí­šo­va vítěz­ství nad poku­ši­te­lem. Tajem­ství, kte­ré je pří­stup­né i pro kaž­dé­ho z nás. Tajem­ství, kte­ré Ježíš poz­dě­ji shr­nul do dvoj­při­ká­zá­ní lás­ky – miluj své­ho Boha a bliž­ní­ho jako sebe sama.
To jsou slo­va, kte­rá vyzna­ču­jí ces­tu živo­ta. Ces­tu, kde je mož­né vítě­zit nad poku­še­ním. Ces­tu, kte­rou před námi pro­šla­pal Ježíš. A po kte­ré jde nyní i s kaž­dým z nás.
Ať ten­to Ježíš je vám nablíz­ku a je živý ve vašich živo­tech, skut­cích i slo­vech. Amen!

Pane náš,
ty jsi nebyl ušet­řen poku­še­ní. Při­šla i na tebe, jako při­chá­zí i na kaž­dé­ho z nás. Veď naše kro­ky ces­tou živo­ta. Posi­luj naši víru, nadě­ji i lás­ku vůči tobě. A dej, ať v boji s poku­še­ním může­me vítě­zit. Skr­ze tebe, kte­rý jsi nad poku­ši­te­lem zví­tě­zil a svou smr­tí pora­zil. Buď tobě slá­va!

Při­pra­vil Jan Sat­ke, farář v Merklí­ně a Přeš­ti­cích pro celo­cír­kev­ní pora­du zástup­ců mlá­de­že v Olo­mou­ci, bře­zen 2011

Naposledy upravil/a Tobiáš Potoček, 5. dubna 2011.